Jsem si k smíchu a je to božííí!!!

2. března 2016 v 2:07 | Len K
Ne, nejsem blázen. Aspoň myslím. I když zřejmě už tento výrok by mohl některé lidi, co znám, vybízet k diskusi. Já si to však o sobě rozhodně nemyslím a budu do roztrhání těla bránit svůj normál!
Ale k smíchu si jsem a za tím si stojím podobně pevně, jako za tím, že jsem normální. Teda směju se. Dneska vlastně celej den. A vlastně se směju sobě. Mýmu životu. Teda způsobu, jakým ten život žiju. A fakt mě to baví, byť jízda na raftu po Zambezi je slabej čajíček oproti mým životním peřejím.

Tak jen tak, abyste měli představu, s kým máte tu čest, tak tady jsem! Tradá! Je mi něco málo přes třicet(víc si nepřipouštím, víc nesděluji a na víc rozhodně nevypadám!!!), mám dvě děcka a dvě kočky a jeden zatrolenej barák. Žel bohu jsem stále ještě vdaná. Už dva roky jsem vdaná "žel Bohu". Před tím jsem byla vdaná prej šťastně, tak to tak berme. Mám ale nejvíc nejlepšího parťáka, muže, Karla, kterej by sám vydal na jinej článek, nebo knihu nebo možná i román, ale tohle je teďka tady MOJE brožura. Tudíž výše uvedené by stačilo na dokreslení mé nejbližší lidské společnosti, která mě více, či méně denně ovlivňuje.

Pokud jde o způsob mé obživy, je podobně vtipný, jako cokoliv, co se mě nějak týká. Prodávám totiž sperma. Prodávám sperma býků. Takže vlastně jezdím po kravínech v širokém, dalekém okolí a vyvolávám: "Se-me-nó! Sper-má! Dáv-ký! Kupte sí!" Ne, kecám, je to trošku kultivovanější obchod, ale v kostce vystiženo téměř přesně. Občas této veskrze zookuplířskéčinnosti dodám punc odbornosti a vytvořím připařovací plán. To znamená, že pomocí hóóódně chytrého programu naplánuju, s kým si která kráva vrzne a podepíšu se pod to a připojím Ing. Někdy si taky hraju na specialistu z oboru hovězí gynekologie a reprodukce a inseminuju krávy. Na tom mi připadá nejvtipnější zejména moment, kdy se mě můj rozkošnýšestiletý synek Hugo na chodběškolky ptá: "Mamí…? Strkala jsi dneska krávám ruku do zadku, nebo ne?" Moje práce mě veskrze baví už deset let, leč i přesto mám ještě spoustu dalších, opět velmi veselých, zájmů.


Tak třeba asistuju Karlovi při focení. Karel je fotograf. Podvodní. Ne podvodník!!! Podvodní!!! Spíš vodník. Zkrátka a dobře fotí pod vodou. Lidi. Nejvíc děti. Co je na tom tak vtipnýho? Ledacos. Aktuálně mě asi nejvíc pobavilo, když jsme onehdy fotili takový jako katalog póz, kterými se mohou rodiče inspirovat při focení. Hrála jsem si na modelovou maminku a potápěla jsem se s modelovým miminkem, mojí gumovou panenkou z dětství Luckou. Lucka stagnovala a místo ukázkového potápění si ukázkově postavila hlavu a plavala na hladině jako bojka. Byli jsme ovšem neústupní, Lucka podlehla našemu asertivnímu nátlaku, až se naglgala vody do celého těla a padla ke dnu, jak sekera! Občas se jí vytočila plastová hlavička skoro o stoosmdesát stupňu,aniž bych něco takového zaregistrovala a párkrát jsem ji taky držela za nohu, místo za ruku(na modelových fotkách jsem samozřejmě bez brýlí, takže vidění je rozostřené) a jednou dokonce zadkem k objektivu, přičemž já jsem vesele mávala na pana fotografa. Snímek k popukání!

Fyzický popis mé maličkosti je, jak jinak, než osobitý. Za posledních deset let jsem vystřídala pár účesů(podobně jako partnerů) od dlouhých vlasů, přes třímilimetrový sestřih, až po stávající a úplně nejvíc nejlepší současný střih(stejně jako partnera) s podholy na obou stranách a dlouhým páčem ve středu hlavy. Jednou za dva týdny lehce přiopiju sousedku a přemluvím ji, aby mi ve vlasovém trávníčku po stranách hlavy vystříhala strojkem nějaké obrázky či ornamenty. Už jsem měla na hlavě hada, hvězdičku, nebo jednou dokonce vánoční stromeček. Postupem času se moje lidská jednotka přetváří z velmi emancipované feministky na stále ženštější živou smysluplnou(nebo to slovo je smyslná…?)strukturu, která si ráda nalakuje nehty na červeno, navlékne síťované punčochy a ultramini mini a o životě nejen píše a mluví, ale hlavně ho žije a móóóc ji to baví!

Tuhle jsem vedla rozhovor se svým nepohyblivým otcem, kdy on mi pravil: "Co doma? Dřevo máš? Když, tak běž do lesa a nasbírej si nějakýšišky!" Tátu jsem ujistila, že doba ledová je sice doba ledová, ale Chlumek(ves, kde bydlím) je geografické určení a ne označení etapy čvrtohor. Při další návštěvě se tátovi otázky mírně pozměnily: "Co šišky, máš? Už jsi byla v lese? No jen se neofrňuj a běž! Já bych Ti tak pomoh´, kdybych moh´!"


No, není zlatej?


Leč dnes, při zevrubném optickém prozkoumání zásob dřeva v kotelně, jsem se nad taťkovým návrhem začala vážně zamýšlet. Nahlas jsem si do telefonu Karlovi povzdychla, že jsem si od své folkloristicky založené matky z Brna nepřivezla nůši(rekvizita z tanečního a pěveckého souboru), která by na sběr šišek byla nejpraktičtější a v tom jsem se hlasitě rozesmála! Představila jsem si totiž sama sebe, tu výše vyobrazenou osobu, jak v oktávce přijede k okraji lesa, vyskočí z auta, hodí na záda proutěnou nůši a štráduje si to do nejbližšího houští pro šišky!


A to mi kdysi před lety jeden kamarád(díky Ti Leo, tuto Tvoji hlášku jsem nejednou vzpomněla) řekl:


"Vždyť Ty jsi, Leni, úplná renesanční bytost!" :-D


Tak přátelé,
zde mě máte,

těší mě, . . . . .

Já a bůůůvol
Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata…
Taťka už se pomalu chystá na šišky… ;-)
Jsem si k smíchu a je to božííí!!!
AHÓÓÓJ!!!

Vaše Len K
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama