Holka do nepohody

11. dubna 2016 v 22:52 | Len K
Před několika měsíci jsem se ocitla v monologové slovní úvaze mého přítele Karla nad definicí sousloví "holka do nepohody". Úmyslně píšu, že šlo o monolog, ikdyž zrovna Karel není člověk, jenž by mě nechtěl pustit ke slovu. Vůbec jsem ale nevěděla, co k tomu říct.Tehdy potěšující (aspoň jsem si v ten moment myslela, že to je kompliment a on to tak bezpochyby i myslel!!!) bylo, že v závěru těch několika,vlastně docela mnoha, vět stála hoka do nepohody Len K. Pro dnešek potěšující i můj osobní závěr je, že je to fajn, být holka do nepohody, byť se to ve mně donedávna trošku jako rvalo. A bacha! Jako stav "potěšující na druhou" a jasné znamení, že se mám tzv.vylejt na papír, potažmo do kompu, je téma tohoto týdne "Hlavu vzhůru".
Dneska mi to totiž došlo! Ta definice! Takže tramtadadáááá!
"Holka do nepohody" = "HOLKA S FANTAZIÍ", a to ve všech pozitivních i negativních smyslech a důsledcích!
Našla jsem se. Našla jsem se v tý holce do nepohody.
Primární otázkou bylo, co je to ta nepohoda. Karel to přirovnával k situaci, kdy holku vytáhne někam na čundr a ona na perón nedorazí v deseticentimetrových šteklích, s kabelkou od Gucciho a očekáváním, že on jí bude tu kabelku nosit a ještě jí na cestu sypat okvětní plátky rudých růží. Přišlo mi to příliš úzce pojaté a nechtěla jsem tuto přestručnou definici přijmout. Vnitřně. To přece není celý?!
Nepohoda se v mých očích totiž absolutně neslučuje s čundrem. To je přece parádní pohoda! Sakryš! Pro mě nepohodu představují spíš ty deseticentimetrový podpatky, než širák, ikdyž leje, jak z konve!
A dnešní objevná žárovička v mým šuplíčku, kde se krčí můj mozeček je FANTAZIE! Tahle teta je dosti korpulentní, bydlí ve skříňce jménem hlava a čím dál tím víc utiskuje ten šuplíček s tím mozečkem. Každopádně by se zřejmě dala nechat zpracovat anketa na téma, kdo z nich(jestli teta Fantazie, nebo ratlíček Mozeček) mě kdy vytáhl z bryndy, nebo chcete-li z nepohody. Posuďte sami.
Kdysi dávno, když jsem byla ve svém současném zaměstnání jen asi rok nebo dva, jsem přijela na jeden zemědělský podnik, kde jsem měla schůzku s paní zootechničkou. Po schůzce(důležité časové určení) jsem si odskočila na toaletu. Záchodky, stejně jako ostatní prostory zde, pamatovaly ještě časy JZD v celé své kráse a mně se stala taková nehodička, zapadl mi zámek. Jejda. Bez telefonu, v odlehlé části budovy, po schůzce,... Zhodnotila jsem reálné možnosti a než bych začala dělat vyrvál a lomcovat zaseklými dveřmi, zkusila jsem se vyškrábat po zdi a protáhnout se úzkou škvírou pod stropem. Klaplo to. Byla jsem nahoře. Dopytle, ale co teď?! Na straně záchodu byl aspoň ten spropadenej hajzlík, ale na straně svobody třímetrová hladká zeď. Spouštěla jsem se jak spiderman. Snaha byla nakonec korunována úspěchem a já fyzicky vyřízená a ušmudlaná mohla zootechničce nahlásit závadu. Koukala na mě jak na zjevení a se smíchem děkovala mně a prozřetelnosti, že se to stalo mně a ne jí.
Poslední dva až tři roky by se daly přirovnat k pěkné hromádce nepohod, leč nebyl vždy po ruce muž,který by moji vhodnost do té nepohody adekvátně posoudil. Já jsem si v této soutěži několikrát udělila přímo metál! Třeba když se mi vrátily dětičky od táty, v obytném prostoru(obývák a kuchyně) byly hotové pouze omítky a dlažba a já se s nima pustila do malování. V říjnu. Děckám bylo tři a pět roků a na pomoc jsme si přizvali Hugovu stejně starou kámošku. Bavili jsme se skvěle!
Dále mě můj milovaný domeček naučil doslova přežít v divočině. Nikdo na světě mi nevymluví, že rozdělat oheň na Aljašce pomocí křemenů je složitější, naž zatopit mokrým dřevem u mě doma v kotli! Na Chlumku totiž nehoří vůbec nic! Ani sirky, ani papír, dokonce i Pepo se netvářilo zrovna moc žhavě, když jsem ho prakticky prosila o plamen. Kdybych to věděla dřív, tak požár nezahrnu do pojištění nemovitosti a ušetřím! Nicméně i tato aktivita se mi po několika intenzivních nepohodách stala vlastní a zvládám ji s prstem v nose. Pravda, dnes už mám dřevo suché, papírem i Pepem mě zásobuje moje matka, Karel a několik kamarádek, ale mnou naštípané třísky byste si klíďánko mohli splést s párátky do zubů!
S vhodností do nepohody mi dost pomáhá moje auto. Mám v něm ale úplně všechno. Všechno, co by mi mohlo pomoct vyřešit případnou nepohodu. Zdánlivý bordel je totiž pokladnicí technických zázraků a udělátek, jejichž pestrost využití nelze ani domyslet. Tak například se mi jednou přihodilo, že jsem ráno přišla k autu a to nenastarovalo. Byla jsem mimo domov, nikde nikdo, natož nějaký chlap. Svítila tam jakási kontrolka. Červeně. Začetla jsem se do manuálu přiloženému k servisní knížce a po takové ranní literárnní chvilce motopoezie jsem dospěla k závěru, že bych měla hodit klíče hluboko do lesa a urychleně prchnout opačným směrem. To bych ale nemohla být holkou do nepohody(tak by se opět dala tato situace nazvat) a otevřela jsem kapotu mé tehdejší fabie. Snad jen ze zvědavosti nebo co. I já, a to jsem měla ve čtvrťáku na gymplu z fyziky čtverec, jsem pochopila, že problém tkví ve zjevném přehryzaném drátu. Ha a co jsem ve své motopokladnici našla? Ano, správně, kudličku-rybičku! Odstranila jsem plastovou izolaci drátků, umělecky jsem je zakroutila k sobě a vesele jsem se ještě několik dní přepravovala takto automechanicky opraveným vozem, než se mi hodilo zajet do autoservisu. Samořejmostí je v mém voze třeba jehla s nití, všechna potřebná malovátka včetně pilníčku na nehty, několikero naušnic a přívěsků, poznámkové bločky, tužtičky, provázky, izolepa, náplasti, pastilky proti kašli, pilule proti bolesti, parfém(nejčastěji využívaný na mazání popisků lihovou fixou z čehokoliv), vlhčené ubrousky,časopisy(nejčastěji o kravách - ideální k zabavení dětí), čepice a rukavice(super věc, když havarujete v zimě ve dvě odpoledne a policajti dorazí v osm večer) a spooousta dalších neméně důležitých drobností.
K nepohodovým situacím bych ještě doplnila například upevnění kovové brány pomocí veterinární rukavice, nejedno kuchtění večeře z prakticky nulového množství naprosto nesourodých surovin, kamufláž díry na koleně ustřižením nohavic, zkrácení a olemování džín pomocí sešívačky nebo třeba zdobení velikonočních kraslic na přání neodbytných dětí, když doma nebylo nic, než pár barevných laků na nehty. Je toho spousta, čím jsem kdy byla sama sobě holkou do nepohody. Zní to možná jako bezduchá samochvála. Třeba. Ale mě kuráž a fantazie nejednou pomohly zvednout hlavu vzhůru a zase skočit do ringu, kde mi soupeřem byla nedůvěra v sebe sama.
Není nutné všechno zvládnout, ale jsem ráda, že jsem všeho schopná. A jsem si jistá, že když mi Karel otevírá dveře od auta, drží mi kabát při oblíkání nebo mě hýčká na wellness pobytu, tak ví, že v případě nepohody má vedle sebe tu správnou holku. Takže holky, zapojme fantazii a "hlavu vzhůru"!Mrkající

Vaše Len K
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. dubna 2016 v 23:52 | Reagovat

Milá Leni, jsem ráda, že jsem na Tebe narazila :-) Líbíš se mi :-)
Jo, jsi holka do nepohody, holka se smyslem pro humor a já jsem nadšená :-)

2 nadsalkem nadsalkem | 18. dubna 2016 v 16:44 | Reagovat

Pěkný článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama